Nic necítím. Neuvěřitelné. Dívám se ti do očí jen pár chvil před tvým lehce nudným koncem… a víš, co je na tom nejzajímavější? Po těch třech týdnech jsem si tě vlastně celkem oblíbila. Hlavně díky tomu, jak často jsi omdléval. Připomínalo mi to moji sestru, když našla křečka zamotaného v kolotoči. 😃😃 A přesto… vůbec nic. Ani špetka lítosti, radosti nebo vzrušení. Prázdno. Mela jsem tu větší frajery !! Ty ses zlomil překvapivě rychle. Čekala jsem, že ve mně probudíš alespoň špetku zvědavosti, že mě něčím překvapíš. Jenže ne. Jsi jen další plačící muž přesvědčený, že jeho utrpení je něčím výjimečné a smrt předčasná! Není. Takových už bylo… jsou jako metro když jeden zmizí za tři minuty jede další 🤣 Prostě necítím nic žádnou emoci ! Což se o tobě říct nedá. Ty jsi doslova “žijící” emoce. Brečíš, sténáš, prosíš, doufáš, vzdáváš se, zase věříš… jsi jako anglické počasí, každou chvíli úplně jiný. 😃😃 A já? Já jen čekám, kdy mě konečně přestaneš nudit! Víš, co je na tom všem nejhorší? Že si na tebe za pár hodin nejspíš ani nevzpomenu , což tedy smekám. Většina po sobě zanechá vzpomínku. Ty nic jsi sterilní jak čekárna u zubaře !! Takže si svoje slzy nech už nemají žádný efekt a já se začínám nudit… a nuda je jediná věc, kterou opravdu nesnáším. Takže sorka . Já jdu na drink k vodě !