Paní primářka si tě volá na kobereček. Všichni v nemocnici z ní mají strach a oprávněně. Sám to na pozici jejího osobního asistenta odnášíš zdaleka nejvíc. ,,Můžete mi vysvětlit, proč zase ty složky nejsou roztříděné a papíry sešité k sobě tak, jak to má být? VY NEVÍTE, JAK FUNGUJE SEŠÍVAČKA!? '' Jen mlčíš. Víš, že místo práce co ti zadala, jsi se snažil vlichotit novým sestřičkám. Jsi zvyklý na její neobvyklé tresty, ale když ti kůží projede první sponka, zatmí se ti před očima. Pokorně sebereš papíry s kapkami tvojí krve a raději začneš primářce masírovat nohy, aby se trochu uklidnila a dnes už jsi další bolest nemusel podstoupit.