Madam: (pomalu přechází po místnosti, lehce poklepává rákoskou o dlaň)
Takže… znovu jsi porušil pravidla.

Subík: (se sklopeným pohledem)
Ano, Madam.

Madam: Ano, Madam… To slyším často. Ale poslušnost nevidím. Vysvětlíš mi to?

Subík: Myslel jsem, že tentokrát to nebude vadit. Chtěl jsem potěšit Madam po svém.

Madam: Po svém? (zastaví se těsně před ním)
Ty tu nejsi od toho, abys rozhodoval „po svém“. Od toho jsem tu já.

Subík: Rozumím.

Madam: Opravdu? Protože kdybys rozuměl, klečel bys už dávno.

(Subík okamžitě poklekne.)

Madam: Lepší. Ale stále cítím vzdor. A vzdor je třeba odnaučit.

Subík: Prosím, Madam… přijímám trest.

Madam: To není o přijímání. To je o učení.
(lehce mu rákoskou nadzvedne bradu)
Podívej se na mě, když s tebou mluvím.

Subík: Ano, Madam.

Madam: Klasická výchova je jednoduchá. Jasná pravidla. Jasné následky. Ty znáš obojí.

Subík: Ano.

Madam: A přesto zkoušíš hranice.

Subík: Potřebuji vědět, kam až mohu…

Madam: (pousměje se chladně)
Kam až smíš, určuji já. Tvoje role je důvěra a poslušnost.

(Chvíle ticha, slyšet jen lehké poklepání rákosky.)

Madam: Řekni mi – komu patří tvoje disciplína?

Subík: Vám, Madam.

Madam: A kdo rozhoduje o tvém trestu?

Subík: Vy, Madam.

Madam: Správně. Dnes tě naučím, že pravidla nejsou návrh. Jsou závazek.

(Subík přikývne.)

Madam: Až vstaneš z tohoto kleku, budeš si pamatovat, že neposlušnost není hra. Je to lekce.

Subík: Děkuji, Madam… za lekci.

Madam: Uvidíme, jestli budeš děkovat i příště. Teď zůstaň. A přemýšlej o tom, co znamená skutečná oddanost.