K dispozici věc (mlady muž). Jako majetek. Bez práv. Bez jména. Ty si ji vezmeš a budeš ji vlastnit úplně. Ty nic neděláš. Vůbec nic. Jen si užíváš. Všechnu dřinu, úklid, vaření, zařizování. Všechnu práci dělá věc. Tvé nálady, tvůj rozmar, tvé pohodlí. To je jediné, co je důležité. Představ si to: Věc právě dokončila celý úklid. Podlaha se leskne. Ty přijdeš z deště, zastavíš se uprostřed místnosti, podíváš se věci přímo do očí a pomalu, vědomě si otřeš špinavé boty o čistou podlahu. Pak si lehneš na gauč. Věc se sehne a beze slova začne utírat znovu. Už dávno jsi ji zlomila. Věc to ví. Neprotestuje. Nezbyl v ní ani kousek vzdoru. To je tvoje dílo. Už je zlomené. Navždy. I kdybys ji pak zahodila jako hadr, už nikdy nebude normální. Už nikdy se z toho nevzpamatuje. Pokud víš, že takovou věc chceš vlastnit. Napiš. Pracuji z domu. Majitelka rozhodne, kam se přestěhuji.