Že si užívám sadismus už o mě každý ví. Něco málo o něm: sadismus je plně uspokojující do míry masochismu otroka. Zjednodušeně, když někdo trpí už i při malém plácnutí přes koule, je to zábava, protože jde o utrpení, případně o poslušnost, to kvůli mně vydržet. A teď jedna z mých vůbec nejoblíbenějších praktik. Hry na hraně a mírně za hranou. Ačkoliv to nejde z fotky vidět, subík zažívá neskutečnou bolest, kterou mu působí fakt, že je zavěšený za anální hák a k tomu stojí v botách, se kterými se jen málokdo zvládne byť jen postavit. Tímhle jsou tyhle boty proslavené, většina modelek v nich buď sedí a nebo leží. Po nějaké době i tomuhle subíkovi začne být vše dost nepříjemné, až nesnesitelné a to je chvíle, která mě zajímá. Dostat subíka za jeho komfortní zónu a sledovat, jak se s tím pere. Takhle začíná skutečná bezmoc a pro mě je to, jako bych se na chvíli dotýkala jeho duše. Je v tom něco čistého. Chvíle, kdy se otrok vzpouzí a pak to vzdá, zůstane zlomený a podvolený a vděčný za všechno, co potom přijde.