Myslíš že jsi byl hodný? To posoudím já, jestli si zasloužíš moje andělský pero. Stačí když nastavíš zadek a já potom posoudím jestli půjdeš do nebe nebo do pekla. Nejdřív pomalu a jemně a potom tvrdě a rychle. To je ta kombinace, která tě dostane do eufórie. Tak už přijď ať ti vymrdám tvoji pekelnou díru!

Madam: (pomalu přechází po místnosti, lehce poklepává rákoskou o dlaň)
Takže… znovu jsi porušil pravidla.
Subík: (se sklopeným pohledem)
Ano, Madam.
Madam: Ano, Madam… To slyším často. Ale poslušnost nevidím. Vysvětlíš mi to?
Subík: Myslel jsem, že tentokrát to nebude vadit. Chtěl jsem potěšit Madam po svém.
Madam: Po svém? (zastaví se těsně před ním)
Ty tu nejsi od toho, abys rozhodoval „po svém“. Od toho jsem tu já.
Subík: Rozumím
. Madam: Opravdu? Protože kdybys rozuměl, klečel bys už dávno.
(Subík okamžitě poklekne.)
Madam: Lepší. Ale stále cítím vzdor. A vzdor je třeba odnaučit.
Subík: Prosím, Madam… přijímám trest.
Madam: To není o přijímání. To je o učení.
(lehce mu rákoskou nadzvedne bradu)
Podívej se na mě, když s tebou mluvím.
Subík: Ano, Madam.
Madam: Klasická výchova je jednoduchá. Jasná pravidla. Jasné následky. Ty znáš obojí.
Subík: Ano.
Madam: A přesto zkoušíš hranice
. Subík: Potřebuji vědět, kam až mohu…
Madam: (pousměje se chladně)
Kam až smíš, určuji já. Tvoje role je důvěra a poslušnost.
(Chvíle ticha, slyšet jen lehké poklepání rákosky.)
Madam: Řekni mi – komu patří tvoje disciplína?
Subík: Vám, Madam.
Madam: A kdo rozhoduje o tvém trestu?
Subík: Vy, Madam.
Madam: Správně. Dnes tě naučím, že pravidla nejsou návrh. Jsou závazek.
(Subík přikývne.)
Madam: Až vstaneš z tohoto kleku, budeš si pamatovat, že neposlušnost není hra. Je to lekce.
Subík: Děkuji, Madam… za lekci.
Madam: Uvidíme, jestli budeš děkovat i příště. Teď zůstaň. A přemýšlej o tom, co znamená skutečná oddanost.

Místnost byla ponořená do tlumeného světla. Na stole ležel přístroj, kabely pečlivě srovnané. Madam Zola stála rovně, sebejistě, v černých kozačkách a s hlubokým výstřihem. Tomáš klečel několik kroků od ní, čekal.
„Podívej se na mě,“ řekla klidně.
Zvedl oči. Nebyl v nich strach – spíš očekávání.
„Víš, proč jsi dnes tady?“ zeptala se.
„Protože Vám důvěřuju,“ odpověděl bez váhání.
Zola k němu pomalu přešla. Každý krok byl rozvážný. „Důvěra je základ. Bez ní by tu nebylo nic.“ Vzala do ruky ovladač přístroje. „A pamatuješ si bezpečnostní slovo?“
„Ano.“
„Dobře.“
Pomohla mu vstát a navedla ho ke kříži. Elektrody přiložila s jistotou, jako někdo, kdo ví přesně, co dělá. Její dotek byl pevný, ale ne hrubý.
„Začneme jemně,“ oznámila.
Stiskla tlačítko. Slabé pulzování projelo jeho tělem. Svaly se lehce napnuly.
„Dýchej pomalu,“ řekla
. Pozorovala ho soustředěně – jeho reakce, rytmus dechu, napětí v ramenou. Když viděla, že si zvyká, lehce zvýšila intenzitu. Impulzy byly výraznější, rytmičtější.
Tomáš polkl, ale zůstal klidný.
Zola se naklonila blíž. „Nepotřebuji, abys vydržel všechno. Potřebuji, abys byl upřímný.“ „Jsem,“ vydechl.
Ještě chvíli si hrála s nastavením – pomalu, kontrolovaně. Každá změna byla vědomá. Nebylo to o bolesti, ale o tom, že ona drží tempo a on se učí odevzdat kontrolu.
Po několika minutách otočila kolečkem zpět na nulu. Ticho v místnosti bylo náhle výrazné. Sundala elektrody a položila ovladač stranou. Pak mu položila ruku na tvář.
„Dobře jsi to zvládl,“ řekla tiše.
Tomáš se nadechl a usmál se. „Protože jste mě vedla.“
Zola mu pohled opětovala – v očích měla klidnou jistotu. Dominance pro ni nebyla o síle. Byla o odpovědnosti, pozornosti a vědomém vedení.
Chtěl bys taky něco podobného zažít? Stačí jen sebrat odvahu ;)

Sestra: Další, prosím!
Pacient: Dobrý den.
Sestra: Dobrý den, pojďte dál. Jméno a příjmení?
Pacient: Jan Novák.
Sestra: Datum narození?
Pacient: 12. března 1985.
Sestra: Děkuji. Jste objednaný, nebo jdete bez objednání?
Pacient: Jsem objednaný na deset hodin.
Sestra: Ano, vidím vás v systému. Co vás dnes trápí?
Pacient: Už několik dní mě bolí penis a mám závislost na pornu.
Sestra: Jak často na porno koukáte?
Pacient: Několikrát denně
Sestra: Máte ještě nějaké další potíže? Bolest varlat, únava?
Pacient: Trochu odřenin od masturbace a cítím se hodně unaven
Sestra: Dobře. Užíváte nějaké léky?
Pacient: Jen viagru, když po mně chce manželka sex.
Sestra: Máte nějaké alergie na léky?
Pacient: Ne, o žádných nevím.
Sestra: Dobře. Změřím vám teplotu a tlak. Odložte si za plentou a posaďte se na křeslo.
Pacient: Samozřejmě.
Sestra: Teplota je 38,2 a tlak máte v normě. Paní doktorka tu hned bude a společně provedeme další potřebná vyšetření.
Klinik roleplay mě moc baví: jehličky, dilatace, cévky, elektro, vyšetření prostaty, kontrola sestouplých varlátek, vyšetření topořivých tělísek u bradavek a penisu, vakuové pumpy, jednorázová zrcátka a různé tlaky, závaží a mačkání, drtiče a odolnost vůči bolesti, celková fyzická výdrž i ta psychocká atd. Díky mé klidné a milé povaze zvládnete i náročnější a bolestivější zákroky a s radostí se budete do mé ordinace vracet. A mimochodem :).... bradavky nemají topořivá tělíska ;]

Jsem na téhle scéně nová, s bdsm moc zkušeností nemám, ale vždy mě to lákalo.
Ráda bych zkusila co nejvíc věcí a zjistila, co mě baví. K tomu bych potřebovala někoho, kdo mi s tím pomůže a provede mě tímhle světem. Jsem klidná a nespěchám. Věřím v pomalý proces, vzájemnou důvěru a jasnou komunikaci. Záleží mi na tom, aby ses cítil dobře a v bezpečí. Pokud mi svěříš svou důvěru, budu s ní zacházet opatrně. A nebudeš litovat.